Když jsem si četla synopsi další knížky od mé nové oblíbenkyně Tarryn Fisher, byla jsem si jistá, že nepůjde o knížku, kterou bych sama od sebe vyhledávala. Jo, byla jsem si jistá, že si ji zamiluju, což se taky stalo, ale zpočátku jsem se trochu bála toho, jestli mě vůbec bude bavit. Teď už vím, že moje obavy byly naprosto zbytečné, protože i do tohohle kousku jsem se zoufale začetla.
Senna má v životě víc než smůlu a vy nemůžete jinak, než s ní soucítit. Během krátké doby ji potká nejedno neštěstí, které by někoho jiného okamžitě položilo. S tímhle peklem se jí snaží pomáhat doktor Isaac, který se náhodou ocitl ve správný čas na správném místě. Nakonec se však do Sennina života zaplete víc, než by chtěl... Knížku jsem četla, když venku mrzlo, což nebyl úplně nejlepší nápad - velká většina příběhu se odehrává uprostřed pustiny v závějích sněhu a teplo vám při čtení rozhodně není.
Když se samotářská spisovatelka Senna Richards probudí v den svých 33. narozenin, všechno se změní. Uvězněná za elektrickým plotem a zamčená v domě uprostřed sněhu musí Senna zjistit, proč byla unesena. Pokud chce svobodu, musí se zblízka podívat do své minulosti Ale její minulost má tep... a její únosce není k nalezení. S životem visícím na vlásku si Senna brzy uvědomí, že je to hra. Nebezpečná hra. Pouze pravda ji může osvobodit.
Mud Vein je další komplikovaný příběh, který se zkrátka nedá shrnout do několika odstavců, člověk si jej musí přečíst, aby pořádně pochopil. Bude vám mizerně, pak o něco hůř, až vám bude úplně nejhůř. V podstatě nedostanete žádnou delší možnost, kdy byste mohli s klidem říct, že jste s hlavní hrdinkou cítili štěstí. Tím vším vás ještě provázejí písničky Florence + The Machine, které hrají poměrně velkou roli. Čtení jsem si užila, i když přiznám, že jsem se po něm cítila neskutečně vyčerpaná. Teď je čas zase nějakou tu, ehm, lehčí četbu.
